ale my tady jsme

paměť
nekonečný proud
marně si namlouvat
marně si přikazovat
tentokrát nejde zapomenout

déšť
nekonečný proud kapek
smyje špínu
ale vzpomínky
vzpomínky nesmyje

celý život si namlouváme
že nemáme žádný problém
a celý život si namlouváme
že ho máme

co z toho pro nás vyplývá?

básník

ve světě mého dětství
musela mít báseň rým a poezie
byla vyhrazena čítankám

měla být dobrá
dělat dojem na kritiku
odpovídat osnovám

ve světě mojí dospělosti
musela mít báseň všechna slova
krom těch
co by napsal básník sám

psát

chtěla bych umět psát bez příkras
bez metafor a uměleckých kliček
psát bez strachu
že napíšu klišé
nebát se
že budu vypadat hloupě
jen psát
psát bez pocitu, že je to jen to
co všichni chtějí slyšet

puklina

když dojdu k puklině
prasklině šířky nitky
myslím, že musím skočit
a stojím
bojím se překročit tu směšně malou propast
a stojím
pak přijdeš a nebojíš se
mě strčit
a když dopadnu a ohlédnu se zpátky
už vím že
stačil malý krok
a pak bylo snadné vzlétnout
že strach z vlka mu jen načechral kožich

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.